Od blízkého člověka dostala jsem ten přístrojek. Někomu může připadat i perverzní. Není. Jde jen o ten správný pohled na lidskou přirozenost. Není to nic víc, než jen vhodně tvarovaný masážní strojek. A masáže působí vždy úlevně. Úleva osamnělým ženám. Já nebyla osamělá. Jenom už strašně dlouho sama na břehu oceánu.
Byli tam se mnou jen dva malí chlapečkové. Můj syn a můj synovec.Uprostřed noci, když jsem nemohla už moc dlouho usnout, vzpomněla jsem si na přístrojek. Fungoval. Z ticha se náhle ozval hlásek: „Co to je?“ Lekla jsem se příšerně. Vypnula strojek. „Asi někde někdo něco vrtal.“
Pak zase dlouhé ticho. Znovu jsem nalezla odvahu. Abych posléze mohla nalézt i klidný spánek. A znovu ten hlásek: „Není to vrtačka! Vím co děláš!“.
Ztuhla jsem. „Holíš si nohy!“
Žádné komentáře:
Okomentovat