pátek 2. února 2007

Wilsonovo nádraží

Seděla jsem u kulatého stolku maličkého stánku na Hlavním nádraží. Byl na něm nápis Fast food. Umaštěná paní tam prodávala bramborák a klobásky.
U vedlejšího stolku seděla krásná dívka v krátkých vlasech. Trhala z tácku bramborák, zasouvala ho do něžných úst a četla knížku. Pak si pečlivě ocucala a olízala prstíky a otočila stránku.
Prvorepubliková panička doklopýtala na špičatých kramflíčkách. Třásly se jí ruce, když trhala svůj bramborák: „Cmundu…tu jsem nejedla už čtyřicet let…ne, počkejte, už jednou u tetičky. Těsně po revoluci.“
Před těmi stolky chvilku rozpačitě přešlapoval starší pán v klobouku s klobásou na tácku. Odstrčila jsem jednu ze židlí u toho mého. Přisedl. Smočil klobásu v hořčici. Zvedl ke mně oči se. Střetly se s mými. Rozpačitě zaváhal. Pak ně mně namířil klobáskou: „Chcete si kousnout?“

Žádné komentáře: