Melancholie krásného rána

Zapálila jsem oheň v krbu. K ranní kávě. A znehybněla. V koženém chladném křesle upíjela vychladlé už doušky. Čekají mě jen samý krásný věci. Je krásnej den. Mám kolem sebe samý krásný lidi.
Je mi podivně melancholicky.