Dnes jsem tu větu zaslechla.
Pokud pochopíme sílu okamžiku, nemusíme už vůbec nic jiného dělat.
A já mám život zase o něco snadnější a veselejší. Protože sílu okamžiku, tu já tedy pochopila už dávno.
Dnes velmi brzy ráno jsem otevřela dveře do zahrady. Byla zalita zvláštním světlem. Voněla neobvykle. Vedle sousedova komína seděl ptáček a pěl. Možná stál.
Vyšla jsem do trávy. Nechala i sebe zalít tím zvláštním světlem. Vdechovala tu vůni. Zpěv mně neznámého ptáčka pronikal tak výrazně mým tělem, až se mi z toho zrychlit dech.
A já vydechla :“Pane Bože!“ a hned v zápětí si pomyslela: Bože, co to říkám?“
Žádné komentáře:
Okomentovat