Večer s Martinovými kamarády. Martin je v Africe. Dali jsme si jeho fotku na tapetu. A i když už nebylo dříví na oheň, bylo mi s nimi i v tom neutěšeném prostředí skvěle. A pak mi Mára připomněl tu historku.
Nakupuju jen ve chvílích nejvyšší nouze. A když už, snažím se to nejlepší z nejlepšího, ať to stojí , co to stojí, ale hlavně, ať už je to pokud možno na celý život.
André měl nastoupit do první třídy. Bylo to jen tak tak. Zapomněli jsme ho totiž přihlásit. Bylo to prý vyvěšený právě na těch obchodech, kam nechodím a taky to možná hlásili v televizi. Ale hlavně nám uniklo, že už tak vyrostl. A tak jsme prošvihli nějaké ty termíny. Ale do jedné soukromé školy ho hned přijali. Tak potřeboval tašku.
Úkolem zakoupit jí, jsem pověřila Martina. A tak se vydali do nejbližšího krámu. Mára, Martin a Andrášek.
Oba moji synové měli dlouhé blond vlnité vlasy. André do pasu, Martin do půli zad. Mára měl vyholenou hlavu a tmavý vous.
Prodavačka, sotva je spatřila vstoupit do obchodu jásavě zvolala. Ááá…tatínek s maminkou jdou holčičce kupovat tašku do školy. Že je to tak?
Žádné komentáře:
Okomentovat