1leden 2OO5
Velmi časné ráno. Svět kolem spí. U hořícího krbu upíjím v tichu praskajících ohnivých polen černou kávu. Na zahradě zpívají ptáci. Je první den v dalším z roků. Myšlenkami mi lítají ohňostroje a ničivé vlny a tváře lidí.
Vstanu, abych mohla spatřit svou vlastní. Nepřesvědčí mě, že nesním. Že tohle všechno je skutečnost.
Vlákna mých svalů se zlehounka rozechvějí.
Žádné komentáře:
Okomentovat