Zdědili jsme sadu kapesníků po tetičce.
- André, podej mi utěrku. To není utěrka, ale kapesník.
- Dyť je to hadr.
- No...hadrovej kapesník.
- Do toho hadru se smrká?
- Když je to kapesník, tak se do něj smrká.
- To sem tedy nikdy neviděl. A to se pak vyhodí?
- Ne. Strčí se do kapsy. Proč myslíš, že se jmenuje kapesník?
- Cože? To, co vysmrkáš, si strčíš do kapsy?
Znejistím.
- Hmm..., strkalo se to tam. A když byl úplně posmrkanej, tak se vypral.
- No to tedy muselo bejt pěkně nechutný!
A šítivě odložil kapesníček po tetičce.
Zamyslela jsem se. Představila jsem si socialistické Československo v podzimním sychravém podvečeru. Tisíce lidí spěchajících k domovům.
S plnými kapsami.
Žádné komentáře:
Okomentovat