neděle 4. února 2007

Můj zvrácený optimismus

Nezlomný sklon posuzovat věci pokud možno jen z té lepší stránky.

Radost a štěstí jsou prostě stavy mysli. Mohou nám pomoci najít tvůrčí řešení. Pociťujeme-li radost, euforii, štěstí, otevíráme se životu. Jsme schopni vidět věci jasněji a vypořádat se s napětím, které nám den za dnem přináší. /L.BUCSAGLIA/

Ano, vidím svět optimisticky. Tak optimisticky, že si jsem vědoma, že tím některým lidem „lezu na nervy“. Vím kterým, a snažím se před nimi své pocity radostné euforie krotit.
Jenže je to tak. Optimisticky vnímám i samu sebe. Ještě jsem nepocítila strach ze stárnutí.

Jenže. Mám-li velké štěstí, a já ho mívám, a ocitnuli se v takovém prostředí, o kterém vím, že ho mnoho lidí nikdy nepozná a prožívám.li něco, o čem vím, že jen málokdo bude mít takové štěstí, prožít stejné, můj optimismus klesá. Vtírají se obavy. Jistoty, že tenhle stav skončí. Protože vždycky skončí..
A tak paradoxně, čím stoupám výš, tím klesá můj optimismus.

Můj optimismus ani moje radostné euforie ale nemají nic společného se spokojeností.

Žádné komentáře: