Když se mi pan učitel Veverka ve třetí třídě zeptal, čím bych chtěla být, odpověděla jsem Hanzelkou a Zikmundem. Tedy Hanzelkouazikmundem. Později se mi dostala do ruky kniha Marie Majerové Africké vteřiny. A pak ještě mnohem později jsem jen na kratičkou chvíli cestovala „v jejích stopách“.
Cestovat je stejné jako přemýšlet. Nic se cestování nevyrovná. Člověk se každým okamžikem učí něčemu novému a zajímavému. Cestovat pro mně ale neznamená řídit se sepsaným itinerářem. A jen v tom nejnutnějším případě cestu s nějakou cestovní kanceláří. Neznamená to honbu za pamětihodnostmi za každou cenu. Urputnou snahu poznat co nejvíce, zažít co nejvíce. Pro mně cestovat znamená snažit se pochopit. Žít chvíli s odlišnými lidmi v odlišné zemi. Snažit se porozumět jejich myšlení, jejich způsobu života. Ochutnat jejich jídla. Vdechovat vůně jejich země.
A prostřednictvím tohoto pochopení pak přestat tolik lpět na zažitých zvyklostech svojí země.
Žádné komentáře:
Okomentovat