Zaklepali večer na okno. Starý zarostlý tremp Franta a podomní prodavač vysavačů.
- Hele jenom dvě hodinky. Ukáže Ti ten svůj lux.
Sedím na okně. Na vlasech místo kondicionéru tělové mléko. Prohlížím si podomního prodavače. Jeho uhlazenost vedle Frantova zálesáctví. Jeho rty v úsměvu.
- Záleží to na Vás.
- Dá mi zadarmo osvěžovač vzduchu za pět tisíc. Když seženu deset lidí.
- Franto, vykašli se na to. Taková pitomost. Otevři si okno.
Podomní prodavač si odkašle.
- Vždyť víš, nemám žádný koberce. A na křeslech kůži.
Jediný, co by mohl vysávat jsou moji roztoči v mojí posteli. A vidím už podomního prodavače prodírajícího se uličkou mezi knihami a nahrbeně vysávajícího mé roztoče pod zkosenou střechou mé ložnice.
- A s roztoči v posteli spím už celé roky. Zkus Čočkina. Má tam jistě spoustu dek.
A všichni tři se podíváme naproti, kde z pod železné rolety vychází proužek slabého světla. A uvnitř tam někde v té místnůstce bez oken je muž, co prohrál v automatech svůj dům.
Franta se smutně zasměje. Podomní obchodník si odkašle. Odcházejí.
Franto! Chci ještě zavolat. Udělala bych to pro tebe. Ale neudělala jsem to.
Jenom dvě hodinky!
Žádné komentáře:
Okomentovat