Žijete ho právě teď.
Ztratil se Wodrow. Měla bych napsat náš zrzavý, obrovský, všemi zbožňovaný dvanáctiletý kocour. Ale já chci napsat můj kocour. Ztratil se stejně jako kdysi před ním šedivý kocour Wilson. Ztratil se stejně jako americký president Wilson Wodrow, který pomáhal zakládat Československo. Ztratil se stejně jako Československo. Není i je.
Krásněla jsem smutkem. Ale smutek už mi nesluší. Muže jsem svým smutkem nechtěně sváděla. Dnes jím nechtěně straším malé chlapečky.
Zůstali jsme sami v celém horském údolí. Já, Ondra a černohnědá kočička Hůrka. Ondra, co nevypadá na svých dvanáct. Ani vzhledem, ani chováním. Já, co nevypadám na svých /cože?! hlavně mi prosím nezačněte vykat!/ padesát. Ani vzhledem, ani chováním.
Byl chladný tmavý smutný večer. A ani Olegovy zamilovaně stýskavé mobilní zprávičky ten smutek nerozptýlily. Hůrka se z něho vymňoukávala uplakaným údolím. I sníh všude kolem ztratil svou radující jiskřivost.
Roztopili jsme v kachlových kamnech. Ustlali spojené postele. Připravili noční kýblíček na noční čůrání. Vrchol naší intimity.
A hráli prší. Rychlý i pomalý. Autobus. A dámu, kterou Ondra dvacetkrát za sebou prohrál. Neponížila jsem ho nenápadným přenecháním výhry.
A poslouchali jsme rozhlasovou pohádku Jak pastýř vysvobodil princeznu. A vedli hovory.
„No Mirko, to bys neuvěřila! Vona na internetu je jen jedna fotka chobotnice!"
Můj smutek pak udělal na chvíli z něho muže. A ze mě dívku. A tak jsme tam byli spolu. Pak přijeli lidé a my se stali těmi, kterými jsme. Nebo nejsme.
A přesto, že údolí je tak nedostupné, přišli mě navštívit dva moji přátelé. Jeden pěšky a jeden na traktoru. Abychom se jen na malou chvilku uviděli, lidsky objali a zase šli žít dál naše životy.
Dnes je devatenáctého února a já bych měla právě dnes slavit své padesáté výročí na této zemi. Jenže já nevím, co to pro mně vlastně znamená. Co to pro dívku znamená, když jednoho dne, z ničeho nic, z kalendáře zjistí, že jí je padesát.
Nejspíš by už měla přestat čekat na to, že jednoho dne bude konečně dospělá! Že bude vědět.
Žádné komentáře:
Okomentovat